Affected by Storm and Calm – The School of Vladimír Kopecký 1990–2008 / 21.12 2021 – 6.3 2022 / Portheimka
Portheimka Glass Museum
Štefánikova 68/12
150 00 Prague 5 – Smíchov
Vladimír Kopecký, legenda českého i světového výtvarného umění, působil v letech 1990–2008 jako vedoucí Ateliéru skla Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Za tuto dobu vychoval celou řadu studentů – možná lépe ovlivnil, než vychoval –, jeho nedogmatický a komplexně rozvíjející způsob výuky měl pro mnoho z nich iniciační význam. Předestřel jim cestu k otevřenému chápání vzniku díla a umělecké tvorby, v němž nemusí platit žádná omezení kromě těch, která si umělec se vší pokorou, odpovědností a odvahou stanoví sám. Na tom, že „věc má mít tajemství“, jako na důležitém poselství ateliérových schůzek se shodli téměř všichni jeho bývalí posluchači. Stejně tak na důrazu na individuální vyjádření v tom médiu, které se k myšlené ideji váže.
Název výstavy vychází z jednoho známého textu Vladimíra Kopeckého: „Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou…“, jehož zjednodušená varianta se objevila i v názvu jeho monografie Bouře a klid. Vyjadřuje krajní polohy jeho díla i osobnosti, oscilační pohyb mezi přísnou geometrií a radikálním autorským gestem. Zároveň má naznačit charakter osobnosti, jejímuž působení byli jeho studenti vystaveni.
Nebylo možné vystavit ukázky prací všech studentů a stážistů, kteří Kopeckého ateliérem prošli. Pokusili jsme se představit co nejpestřejší „vzorek“, různé ročníky absolutoria, rozličná média (je zajímavé, kolik původních „sklářů“ se právě pod vlivem Kopeckého od skla rozběhlo k dalším výtvarným médiím a technikám), rozmanitá témata, materiálové i obsahové experimenty…
Vystavujících čtrnáct absolventů je doplněno o „hosta“ výstavy, o práci sklářského výtvarníka Mariana Volrába, který byl na akademické půdě Kopeckého asistentem, spolu s ním se podílel na formování studentů, ale také Kopeckého podněty sám přijímal.
Výstava Zasaženi bouří a klidem není pojímána jako hommage à Kopecký. Jednotlivá díla a úvodní krátké autorské textové vstupy mají charakterizovat vztah daného výtvarníka ke Kopeckému, vazbu, to, co si ze soubytí s ním odnesl, impulz do dalšího profesního a často i osobního života. Některá vystavená díla vznikla přímo pro tuto expozici, jiná autoři zvolili s tím, že jejich prostřednictvím vnímají souvislost s Kopeckého pedagogickým působením či že vyjadřují cestu, kterou díky němu ušli. Cestu velmi svobodné, autentické tvorby.
Helena Musilová
December, 2021
Vladimír Kopecký, a legend of both Czech and international fine arts, worked from 1990 to 2008 as the head of the Glass Studio at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. During this time, he educated or, better still, influenced – a number of students; his non-dogmatic and comprehensively developing way of teaching was of initiating importance to many of them. He showed them to a path to an open understanding of the creation of a work and artistic approach to work, in which no restrictions need apply except those that the artists, with all humility, responsibility and courage, sets for themselves. Almost all of his former students agreed that “every thing ought to have its secret”, which became an important maxim emerging from the studio meetings, emphasising at the same time an individual expression in the medium that relates to the idea.
The title of the exhibition is based on a well-known quotation by Vladimír Kopecký: “I like the absolute silence, and the cosmic storm none the less”, a simplified version of which also appeared in the title of his monograph Bouře a klid (Storm and Serenity). It expresses the extreme positions of his work and personality, the oscillating shifts between strict geometry and radical artistic gesture. At the same time, it is meant to indicate the nature of the personality to which his students were exposed.
It was not possible to exhibit works by all the students and trainees who passed through Kopecký’s studio. We have tried to present as diverse a selection as possible: different years of graduation, different media (it is interesting how many original glass artists, under the influence of Kopecký, have moved away from glass towards other artistic media and techniques), different themes, material and content experiments … The fourteen graduates exhibited are complemented with the works by the guest of the exhibition, Marian Volráb, a glass artist who was Kopecký’s assistant in the Glass Studio and who participated with him in the formation of the students, but was also influenced by Kopecký himself.
The exhibition Struck by Storm and Serenity is far from being meant a “Hommage à Kopecký”. The individual works and the short introductory entries are intended to characterize the relationship of the respective artists to Vladimír Kopecký; the bond, which has been established during their encounters with him; what they learned from their cooperation; the impulse to their further professional (and sometimes also personal) life. Some of the works on display were created specifically for this exhibition, others were chosen by the artists because they represented a connection to Kopecký’s work and because they also express the path the artists have travelled thanks to him: a path of very free and authentic creation.
Helena Musilová
December, 2021
Je to osobní. Když mi zavolali, byl jsem opravdu poctěn a cítil jsem hlubokou povinnost a chuť přispět na tuto výstavu plnou skvělých umělců.
V tomto díle jsem se osobně zaměřil na obrys hlavy svého profesora – Vladimíra Kopeckého. Jeho tvář je poničená úrazem v mládí a vzpomněl jsem si, když mi vyprávěl o prvním pohledu do zrcadla. Představil jsem si, že vidí obrys své hlavy, ale nepoznává sám sebe. Na místo své podoby nachází pouze obrys, možná uvažuje o relativitě krásy a sebereflexe. Pro mě je to osa tohoto díla, které jsem mu věnoval. Vytvořil jsem několik obrazů, které jsem zničil, roztrhal a rozstříhal na kusy. Připravil jsem si rám v obrysu jeho hlavy – která je signifikantní – a sešívačkou, nitěmi, a chemickými lepidly tyto fragmenty připevnil k plátnům, tak abych jejich fragmentům dal nový význam a svým zničením vytvořily novou etapu.
Některé vrstvy jsem nechal bolestně odhalené a na mnohých místech obraz překračuje rám, kusy pláten trčí do prostoru a drží na pouhé niti.
Michal Neugarten
It's personal. When they called me, I was truly honored and felt a deep obligation and desire to contribute to this exhibition full of great artists. In this piece, I personally focused on the outline of my professor's head – Vladimír Kopecký. His face was marred by an accident in his youth, and I remembered when he told me about his first look in the mirror. I imagined him seeing the outline of his head, but not recognizing himself. Instead of his likeness, he finds only an outline, perhaps contemplating the relativity of beauty and self-reflection. For me, this is the axis of this work, which I dedicated to him. I created several paintings that I destroyed, tore up, and cut into pieces. I prepared a frame in the outline of his head – which is significant – and with a stapler, threads, and chemical adhesives, I attached these fragments to the canvases, so as to give new meaning to their fragments and by their destruction create a new phase. Some layers I left painfully exposed, and in many places the image exceeds the frame, pieces of canvas protrude into the space and hold on by a mere thread.
Michal Neugarten
December, 2021